Rozdvojená osobnost? Jak se nebát a začít hned teď?

Tenhle článek jsem neodkládala. Hned, jak jsem dostala tuhle myšlenku, musela jsem jí napsat. Bo kdybych to nechala na potom, tak pak už bych to odkládala a odkládala a možná ani nenapsala. 

A to je ten problém. Má ho spousta lidí a občas i já. Něco mě napadne, po pár dnech se rozhoupu, pak to udělám, ale pokud se to týká webu, tak nad tím přemýšlím a pořád to předělávám a dny a týdny ubíhají a já pořád přemýšlím, jestli takhle nebo takhle. A ve výsledku ztrácím čas a honím se za dokonalostí.

Je to taková rozdvojená osobnost. Jedna část je pro a hned se do toho dej a hned to ukaž, je odvážná, nebojí se reakcí, nepochybuje, přemýšlí za pochodu, neodkládá. Druhá část je rozmýšlivá, chce to mít dokonalé, protože se bojí reakcí, rozmlouvá a našeptává té druhé stránce, že to nedokáže, ať se na to vykašle.

Teď je otázka, kterou stránku si vybereme za svou. Jestli tu komfortní, ale za to ve stínu a ve strachu. Nebo tu druhou s možným rizikem chyb a odmítnutím, ale za to odvážnou a experimentující.

Já si vybírala dlouho tu komfortní stránku a nic mi to nepřineslo. Žádnou radost ze života, žádné nové zážitky. Teď je to úplně naopak. Vyšla jsem s kůží na trh, jak se říká a dělám to, co mě baví. Zkouším nové věci a každý den dělám něco pro to, abych se někam posunula. 

A co vaše rozdvojená osobnost? Která stránka u vás převládá?

Lenosti se odborně říká prokrastinace. Pro mě je to dlouhý a blbě vyslovitelný slovo :), ale aspoň vystihuje lenost jako takovou. Každý asi trpí, trpěl nebo bude trpět touhle "nemocí". I já, ale občas to dělám schválně a užívám si to. :)

Existuje spousta knih o prokrastinaci. Jenže problém není si tu knihu koupit a přečíst. Problém je v tom, že po prvotním nadšení a odhodlání nelenošit, přijde pomalu, ale jistě návrat do starých kolejí. To chce asi tu knihu číst pořád a pořád dokola. Nevím.

První práce, a pak zábava nebo naopak?

Když máte před sebou na víkend nepříjemnou práci nebo úkol, uděláte to radši jako první, a pak se jdete bavit nebo se jdete bavit a práci necháte až na neděli večer?

Já radši udělám nejdřív tu práci, a pak s pocitem klidu a pohody si užiju zbytek dne. Je to lepší, mám to hned za sebou a nemusím se tak stresovat. Třeba u jídla si toho všímám a zkoumám jak sebe, tak i ostatní. Že pokud mám na talíři něco, co moc nemusím, sním to hned a potom si jen užiju to, co mi chutná víc. Třeba dřív, když jsem jedla ještě monte, tak jsem jako první vyjedla tu čokoládu, a pak až to bílý. Bo mi víc chutnalo to bílý. :)

Zkrátka musíte být sami sobě lídrem. Tím, kdo na sebe dává pozor a stanovuje si a plní cíle, i když se náš vládní systém snaží, abychom svoji kreativní a snovou stránku schovali někde hluboko v nás a radši žili šedým životem. Životem, kde se bojíme udělat chybu a kde se necháme ovládat. Ale čím dřív začneme žít svůj život podle nás, čím dřív otevřeme oči a změníme myšlení, čím dřív se nenecháme strhnout davem, tím budeme úspěšnější a šťastnější a ta změna půjde snáz. Nechcete si přece ve stáří vyčítat promarněný život nebo nesplněné sny.

Tak nečekejte na lepší příležitost než je teď. Ta třeba ani nemusí přijít. Stačí malá změna a po ní přijdou další a další. Je jedno jestli chcete být doktorem, zpěvákem nebo úspěšným podnikatelem. Zkuste to risknout. Třeba budete o krok blíž k vašemu smyslu života.

Přestaňte se bát, ostatní jsou taky lidi. Nejsou to žádní králové ani avataři z vesmíru. Jsou to jen lidi, tak jako vy. Odmyslete si peníze, postavení a majetek a uvidíte všechny lidi stejně. Protože jsou to prostě jen lidi. Nic víc a nic míň. Ale kdyby se každý bál, jak by mohly vzniknout věci, které používáme dnes? Nijak. Lidi, kteří měli strach ho překonali a dovedli nás do 21. století. 

Zkuste si sepsat, co chcete. Co opravdu chcete. Pak si sepište, co pro to můžete udělat. Hledejte cesty a ne výmluvy a neříkejte to nikomu. Buďte na sebe přísní a poslouchejte svoji intuici. A hlavně se do ničeho nenuťte. 

Jak přestat prokrastinovat? Jak dělat to, co chcete?

Prostě tomu věnujte svůj čas. A ten čas si udělejte. Není to zas tak těžké.

Každý den udělejte něco málo, co vás posune dopředu. A prokrastinace sama zmizí.

Pokud chcete mít svaly, ale chodíte od rána do večera do práce, zkuste cvičit v práci kdykoliv to jen půjde. Třeba takový klik nebo dva. Když chcete být zpěvákem, ale bojíte, že vás někdo uslyší, zpívejte si ve sprše nebo někde na procházce v lese. Každá snaha, i ten nejmenší krok, je posunem dopředu. A o to nám jde.

Znám několik lidí, co si řekli dost, já chci něco jiného, začali se tomu věnovat a jsou šťastní a úspěšní. A to ani nemusí vydělávat miliony.

A jestli se koukáte a závidíte těm, kteří jsou bohatí a slavní, uvědomte si, že oni pro to taky museli něco udělat, taky začínali od ničeho, taky měli strach. Pokud je vám třeba 25 nečekejte do 40 na to, že si řeknete, jo teď by to šlo.

Začněte hned. Veďte sebe i ostatní k otevření mysli. Chtějte víc, ale vystačte si i s málem. Neříkejte AŽ, říkejte TEĎ. Přestaňte se bát a skočte do neznáma. Zakřičte, že to dáte, protože to prostě dáte. A použijte svůj strach, jako hnací motor k vašim cílům. TEĎ.