Jak často aktualizujete svůj mozek?

Zase jsem dlouho nic nepřidala, ani na instagram ani článek. A proč? Jelikož přišlo zase období (nevím jak ho přesně popsat), ale něco jako vývinu, nasávání nových myšlenek, nových zkušeností a hlavně takovej upload. Něco, jako když povolíte aktualizaci vašeho mozku. Všechno, s čím jste spokojení, tam ale necháte a nebo ještě vylepšíte, naberete nové informace a dovednosti a to staré a nefunkční vyhodíte. A pak zjistíte, že v tom mozku máte neomezeně terabytů, a že ta paměť nikdy nedojde. Nikdy nebude mít stop stav.

Tak proto mám zřejmě takovou pauzu od psaní a od tvoření všeho. Cítím, že zas nejdřív musím nasbírat dalších tunu informací, než je budu vypisovat. A to už se mi stalo několikrát. A ještě se to stane několikrát. A myslím, že je to boží. Všímáte si někdy lidí nebo o někom řeknete, že je jakoby zaseklej? To je proto, že asi moc neaktualizuje svůj mozek. Zůstane s daným operačním systémem několik let, a pak už to ani nechce a někdy už ani nemůže dohánět. Ať chceme nebo ne, tahle doba je rychlá, je plná informací a je plná možností. Někomu to vyhovuje, někomu ne. Někdo potřebuje volnost a někdo zas řád a pevnou ruku. Proto se někdo pořád kouká zpátky, na to, co bylo a ne na to, co může být. Proto někdo chce zpátky minulost a věci, jak byli, protože nechce aktualizaci. A pro ty druhý, co milují pokrok a stále stahují nový aktualizace do mozku, jsou ti lidé jakoby zasekaní.

Neříkám, že je to špatně. Jen je to škoda. Protože každej ví, že minulost se nedá vzít zpět, že se nemůžeme vrátit. Je potřeba o ní vědět a pamatovat si, ale ne v ní žít.

Tak nějak bych popsala čím si teď v tomhle období procházím. Před několika měsíci jsem znovu překopala svůj život. Znovu jsem zažila nový a nepříjemný věci, věci plný stresu a nevědomosti. Znovu jsem si sáhla zase níž a níž, kdy jsem nestíhala, nejedla, nespala, byla vystresovaná a na všechno naštvaná, ale věděla jsem, že jestli se chci mít líp a chci žít, tak jak chci, tak to prostě musím dát.

Mohla jsem se na to vybodnout a pokračovat s daným operačním systémem v mozku. Ale jak říkám, to bych nebyla já, abych zase nenasrala všechny kolem a neudělala něco jinýho. A zrovna teď jsem spokojená. Překonala jsem všechno, co jsem si myslela, že třeba ani nikdy nezažiju (jak to tak bývá, tak všechny ty blbý věci a zařizování se sejdou v jednom období….) a zpětně jsem za to ráda. Teď si vesele stahuju novou aktualizaci pro svůj mozek a jsem spokojená. A myslím, že toho by nebylo, kdybych se nerozhodla věci zase změnit. #změna

Lidi se ale bojí věci změnit. Bojí se opustit svoji práci, svůj byt, svůj komfort, ale když se jich zeptáte, zda jsou spokojení, tak nejsou. Ale mají daný operační systém a v tom fungují. Přitom sakra, čeho se vůbec bojíme? Smrti? Chudoby? Hladu? V dnešní době a navíc u nás v Evropě je to směšný. Pokud člověk není úplnej debil, nikdy nebude bez peněz, bez jídla, bez střechy nad hlavou (a když ano, tak jen chvíli). Jenže bez změny svůj operační systém neaktualizujeme. Nemáme totiž ani proč.

Aktualizujeme svoje chytrý telefony, ale sami jsme stále hloupí a aktualizaci se vyhýbáme?

Zajímalo by mě, kolik lidí to má taky tak. Kolik lidí má takový období. A jestli to vůbec vnímají? Celej život se sbírají různý informace a poznatky, ale tohle je spíš ta chvíle, kdy jste do něčeho zapálení, že cítíte, že to má smysl, kdy se vám formuje vaše myšlení, pohled na svět a taky kdy se vám formuje vaše osobnost, vaše Já. A pak v tom nějakou chvíli fungujete, a když přichází to, že jste zase smutní, vyčerpaní, bez inspirace a bez vášně, tak hledáte novou aktualizaci pro váš mozek.

Jak nastartovat aktualizaci?

Řekla bych, že nejdůležitějším startovacím drátkem je změna. Mě osobně pomáhá změnit úplně vše. Práci, bydlení, klidně i město, koníčky, trochu životní styl a jídlo, lidi. Prostě komplet změna. Otevřít se změnám a přijímat to dobré i špatné a vytvořit si v hlavě další záložku do šuplíku – kým chci být, jak chci žít. Dělat víc věcí podle sebe a nebát se svýho názoru. A ona ta aktualizace sama zaklepe. Pak je jen na člověku, jestli ji pustí dál a nechá ji udělat v hlavě nejdřív bordel, a pak vytuněnej pořádek nebo jí jen zamává a nechá být.

Já se jí rozhodla pustit dál. A někdy je to sakryš těžký vnímat všechny ty věci kolem, ale stojí to za to.