Máte strach z neznáma?

Já jo. A obří. A snad každej taky. Bo to si musím říkat, jelikož v tom nechci být sama. :)

Strach z nové práce, z nové školy, z novýho města, státu, z novýho povlečení bo chcete zpátky to známý, starý a vyležený. Prostě z něčeho, co neznáte a nevíte, co čekat. A jop, zase mozek toho využije a vrtá vám v hlavě katastrofický scénáře. To von umí. Já se totiž teď na takový jedno neznámý chystám. Čím víc se to blíží, tím víc mám strach a nervozitu a nemůžu uvěřit, že je to tady. Ale když už se na to chystám bůhví jak dlouho, nechci, aby mě od toho strach odradil. Což sice nedělá, ale stejně se mozek jaksi zafixoval jen na tu jednu věc a jinak už nefunguje.

Záhada nejsilnější emoce. Je strach jen v naší mysli?

Protože asi znáte ten pocit, že něco děláte a děláte to rádi, ale je před váma něco novýho a celkem děsivýho, na co se těšíte, takže vaše mysl je upnutá jenom k tomu a na nic jinýho nenechává prostor? Já takovej pocit teď mám. Miluju psaní článků a vypisování mýho mozku, ale teď, když mám před sebou další a novou cestu, nemůžu myslet na nic jinýho. Tím pádem moc nepíšu, žejo. :D

Chci aji hodně spát, aby už byl ten den D, takže hodně spím :D, ale když jsem vzhůru, pořád o tom něco hledám, chystám se na to a na to (bo já musím mít vždy všechno nachystaný a plány od A až po H (dál už ne, to bych je zapomněla), protože co kdyby se něco stalo a já neměla zálohu? :O) a tak se chystám na všecko a jsem naplá jak kšandy jaký to bude. (Ale na co se vlastně chystám se tady zatím nedočtete. To uvidíte až za pár dní.)

A i když mám v hlavě tunu nápadů, soustředím se jen na ten jeden a to je vše. Prozatím. :D Bo mě čeká něco novýho, co vůbec neznám a nevím, jak dopadne. Čeká mě posun nebo pád? Mám se bát nebo smát? Prostě je to takový strašný neznámo, že někdy chci zalíst pod peřinku a tam zůstat. Hodně lidí to už zkoušelo a v pohodě. Takže snad v pohodě.

Je to asi něco jak maturita. Kdy víte, že to přijde a musíte se učit. Kdy nechcete zahodit ty 4 celkem zbytečný roky učení kvůli tomu jednomu dni. Bojíte se toho, máte v hlavě ty nejhorší představy, ale taky za tím vidíte tu vidinu svobody a konec školy, takže se třeba, jako v mým případě, přihlásíte hned na ten první den zkoušek. No, a pak tam jdete. Všichni, kdo to udělali jsou už v pohodě a říkají vám, že to nic není, jenže vy se klepete jak mokrá čivava. Tu chvíli, kdy tam sedíte a klábosíte ze sebe nesmysly, vnímáte naplno, soustředíte se a musíte se chovat dle situace. Nevíte, jakou otázku si vyberete a jestli na ni znáte odpověď. A i když jste buď studovali od rána do noci nebo se na to ani jednou nekoukli, stejně ze sebe něco vysoukáte a učitelé vám aspoň trochu pomůžou. No a máte to. A všem říkáte, že to bylo cajk a v pohodě, jednoduchý, nemají se čeho bát.

Tak nějak je to i s touhle cestou a vlastně se vším. Že i když je strach z neznáma obrovskej, ten pocit po překonání je ještě věší. Nevíte, co si v životě vytáhnete za kartičku. Nevíte, čemu budete muset čelit a jestli budete znát odpověď. Nevíte, jestli se vám do cesty nepostaví zrovna to, na co jste se nepřipravovali a zrovna tak nevíte, zda vám někdo pomůže. Ale opravit to můžete vždy. A budete vědět, na co si dát pozor. A navíc, radši se připravím, co to půjde a prostě to nějak dám, než zůstat stát na místě jako trám. Takže jop, strach z neznáma mám pořád, a taky si ho pořád vytvářím bo zřejmě potřebuju překonávat překážky a sebe sama. Stereotyp mě začne za chvíli nudit a jako kytka bez vody uvadám. Takže i když je to někdy nepříjemný, tak vyhledávám nový věci a strach z neznáma. Bo pak můžu všem říct, že to bylo v pohodě a nemají se čeho bát. #logic

Mít strach je v pořádku, co ale není v pořádku, je nepostavit se mu. Žít v komfortní zóně jen proto, že tu nehrozí žádné nebezpečí, je jak žít jeskyni a nikdy nevyjít na slunce. Protože dřív nebo později nás stejně něco dostane, dokonce i v komfortní zóně, v naší jeskyni.

Takže, kdo chce vědět na co se chystám a nechystám, ať mě sleduje bo teď stejně nic nevyklopím. Ale bude to už brzo :).

A moudro na závěr - Zkoušejte nové věci, nezůstávejte na místě. I když každý potřebuje na určitý věci svůj určitý čas, celý život čekat nemůžete. Takže ne AŽ, ale TEĎ.