Když oni slaví, tak já taky. Ale proč?

Takový to…

„Slavíš?“ „No, slavím.“ Aha, von slaví… „ A ty?“ „Jasně, že slavím.“ Jejda, ten taky slaví. Co budu dělat. No tak budu slavit taky no. Budu slavit všechny ty svátky, protože ostatní to tak dělaj, tak já bych měl taky, žejo.

Přemýšleli jste někdy nad tím, co vlastně děláte? Jakože fakt? Teď hlavně chci mluvit o našich „našich“ svátcích. Jako jsou Vánoce, Velikonoce, Tři králové atd.. Jestli je slavíte a jestli vůbec chcete a přemýšlíte nad tím.

Protože mě už to unavuje a nebaví. A co že mě to unavuje? No slavit, uctívat a brát za své něco, co jsem si vlastně vůbec nevybrala a nechci! Dneska jsou Velikonoce. Už hodně komerční svátek (kterej taky není, žejo), co se pozná podle toho, že jsou všude vejca, zelená travička v květináčích, upečený beránci a ovečky, čoko zajíci a nákupní horečka bo je jeden den všude zavřeno. Asi takhle to poznáte. Chalani chodí s klacíkama a mlátí holky.

Tak mi to teda aspoň příjde :D. Všude tuna cukroví pro děti, nezdravý chlebíčky pro dospělý a kolem poledne potkáte víc nacamranejch lidí než v pátek večer. Taky vejce v akci, nekup to, a pak je vidíte rozházený nebo vyhozený v různých barvách všude venku. Super. To prostě chceš slavit. Já teda ne. Někdo ano, baví ho to a má to rád, ale já ne. Tak proč bych měla? Nic mi to nedá a zmlátit nohy taky nepotřebuju. Takže se ptám, proč bych měla slavit nějakej svátek, jen proto, že jsme křesťanská země a tudíž jsem asi zřejmě křesťanka, a tak musím slavit tenhle křesťanskej svátek?

Nikdy si nikdo nevybral, kde se chce narodit. Jakou národnost, barvu, jazyk, náboženství chce mít. Bylo mu to dáno a nikoho nezajímá, že pro tohle ani není. Že tohle jde mimo něho. Vychovávají ho v tom, co bylo určeno před staletími. Já jsem ateistka, nezajímají mě jakýkoliv náboženství a fanatismus k různým bohům. Nezajímají mě „naše“ svátky jako křesťanské země. Stejně tak, jako to nezajímá lidi jiných náboženství. Nevybrala jsem si, že se narodím tady, v ČR, stejně tak jsem si nevybrala, že budu slavit tyto svátky. Ale jelikož mi říkali, že až vyrostu, budu moct dělat vlastní věci a rozhodnutí, tak je dělám. Odmítám slavit určitý svátky, jen proto, že bych měla. Hodně lidí nadává na slavení Valentýna tady v ČR, když je to americkej svátek, ale mně se líbí. Tak ho slavím, s kvalitní čokoládou a kačenkama ve vaně. Protože ať si každej slaví to, co se mu líbí. To co chce. To, co mu něco dává. To, pro co se rozhodne. Nezáleží to na náboženství, na národnosti, na barvě pleti ani na tom jestli máte tři oči. Je to úplně jedno.

To samé ohledně Vánoc. Mám je ráda. Miluju, když jsou zapálený svíčky, doma je teplo a kakao. Miluju cukroví a vůni mandarinek. Ráda někomu něco dám a ráda i dostávám, jsem s rodinou. Ale nepotřebuju k tomu vůbec žádnej stromek, žádnou kolekci na ten stromek, žádnou výzdobu. Prostě si to slavím po svým.

A bohužel, lidi to nechápou.

Takže se vás ptám, zda přemýšlíte nad tím, co děláte. Zda vážně chcete urputně slavit ten svátek a zda ho považujete za váš. Za něco, co podporujete. Že to děláte proto, že je to tradice vaší země a chcete v tom pokračovat. Nebo to děláte jen proto, že to tak dělaly naše babičky a že je toho všude plno?

Závěrem chci říct, že nekritizuju nikoho, kdo chce slavit tyto svátky. Nechci shazovat žádnej svátek! Respektuju daný rozhodnutí. Ale chci jen podotknout ten fakt, že spousta lidí dělá něco, co ani nechce a nepřemýšlí nad tím. Že spousta lidí dělá něco jen proto, že by se mělo. Jen proto, že mu to určuje třeba ta země, ve které je a která uctívá dané náboženství a tradice.

Člověk musí najít sám sebe. Poznat svoje pravé já a najít si místo ve světě. Ale jak to má udělat?

Jak? Když se pořád něčím svazuje, bere za své něco, co ani jeho není a nedovolí si říct ne tomu, co nechce a ano tomu, co chce. Jak?