Je slušný vychování známkou slabosti?

Vážně netuším, protože hodně lidí se tak chová. Arogance, násilí a drzost v tomhle světě roste a můžeme si za to sami.

Jak se říká, že dneska, když člověk není drzej nebo mrcha, tak ničeho nedosáhne. Myslíte si, že je to tak?

Já tomu nevěřím. Je rozdíl mezi tím, být mrchou a parchantem a mezi tím být sebevědomý a jistý člověk. Tak proč si to tak pleteme? Nechtěla jsem o vánocích a po novým roce psát o špatných věcech, ale kdy jindy taky bude vhodná doba?

Jsem toho názoru, že každý z nás by měl mít slušný vychování. Nemyslím tím, chodit do kostela a modlit se. Ale umět pozdravit, říct děkuju a prosím, usmívat se, prokazovat úctu a hlavně neodsuzovat lidi kolem.

Je to tak těžký? A čím to je? Výchovou, okolím, televizí nebo už jsme tak nastavení od narození? V břiše? Kde se nastaví určitý mód „zrovna ty budeš kretén“ „a zrovna ty budeš hodná“ „ale zas aby nebylo moc dobra a laskavosti, tak ty budeš vraždící psychopat“ „a ty zas neslušný hovádko“. Že by? Asi od všeho trochu. Tahle dovednost, být slušný, by se měla od narození a na škole učit po celou dobu. Vždyť i učitelé jsou svědky neslušnýho chování a nadávek. Tak proč to proboha ty děti neučí? Protože ne každý to umí. Nemyslím učit, ale neumí se chovat slušně.

Vidím toho všude plno. A je mi z toho zle. Například v obchodě. Jsme nenažraní a netrpěliví. U pokladny často nepozdravíme a ještě jsme drzí, pokud se nás někdo na něco ptá. Ostatní lidi ve frontě si odfukují a koulejí očima, když stará paní nemůže vytáhnout peněženku třesoucíma se rukama. Nepomůžeme s nákupem starému člověku nebo ženě nepodržíme dveře. A přitom takovéhle maličkosti jsou tak nesmírně důležité pro rozvoj téhle společnosti, pro její udržení.

No jen řekněte, když se na vás cizí člověk usměje, hned se cítíte líp. Chcete mu to oplatit a je vám víc sympatický.

Asi bysme to měli brát jako práci. Třeba číšník by měl být ke všem zdvořilý, a pak dostane dýška. Tak to berme jako ten číšník. Buďme zdvořilí a milí k ostatním lidem, i když je neznáme. Zdravte a děkujte. Není to tak těžký. Vlastně to vůbec není těžký. Schválně jsem pozorovala lidi v obchodě. 4 z 10 lidí pozdravilo. Ten zbytek? Nic. Ani slovo. Ani nashle. Nic. A pak mějme víru v lidstvo. :(

Chápu, že někdy není den. I já mám den blbec. Ale zrovna ten člověk za nic nemůže. Tak nechtějte, aby měl špatný den i on. Nebo se vyřvěte do polštáře a nastavte automat. Automaticky pozdravíte a poděkujete. Automat.

Kam se podělo podržení dveří ženě, vstávání u stolu nebo pomoc s oblékáním kabátu? A hlavně kam se podělo slušné vychování v podobě nahoty? Vím, že máme jiný století a nemusíme chodit v šatech zahalení až po kotníky, ale prodávat se a nechat se reprezentovat jen svým tělem není zrovna fajn.

Kolem sebe mám naštěstí jen samé gentlemany (rodina, kamarádi) a ženy, co si sami sebe váží. Já bych se asi ani nikde jinde mezi hulváty pohybovat nemohla.

Dřív bylo hrubé, když muž jen do ženy vrazil nebo jí nepodržel dveře, dneska jsem ujetá z toho, že mi muž podrží a otevře dveře do auta. (Jo prostě i taková blbost mě nesmírně potěší). Nebo když jdu na ulici a nekoukám kolem sebe a on mě rukou zadrží, jelikož jede auto. Nebo když scházím odněkud, kde je to nebezpečný a on mi podá ruku. Takový ty malý pozorný blbůstky. A tohle je pro mě znamení, že gentlemani ještě nevymřeli. Samože, pak záleží taky na té ženě, jestli vůbec poděkuje a váží si toho. To už je zas jiná věc. Ale pořád to slušný vychování.

A rozhodně v mých očích stoupne hodnotně muž (i kdyby ne moc přitažlivej), kterej se chová ke všem s úctou než ten (namakanej krasavec), kterej si jede svoje a myslí si, jak je in a drsnej, když zná jen tři písmenka z abecedy a sprostý slova.

A zpátky k tomu vychování. Není to jen rodiči. Tedy zpočátku jop, ale pak je snad každý schopný přemýšlet sám za sebe a umět se rozhodnou správně a pochopit, že slušnost není známkou slabosti.

No a co ta úcta? Ke starším i k mladším? Staré lidi vnímáme občas jako odpad. Něco, co se šune s chodítkem pomalu po ulici. Jenže my taky zestárneme. Každý z nás. A za chvíli to budeme my, co se budou s chodítkem cpát do kauflandu už v 7 hodin ráno pro tunu másla. Takže jim prokažte takovou úctu a pochopení, jaký byste sami chtěli, až budete staří. No a úcta k mladším? Často se mi stává (jelikož jsem malý pískle s velkýma kukadlama a rovnátkama, co vypadá na 17), že dospělý se ke mně chovají jako k dítěti. To není to nejhorší. Nejhorší je, že mě neberou jako rovnocennou osobu s vlastním názorem. Jsem jen něco malýho a mladýho, co vylezlo ze školy, o světě ví prd a nemusí mě zdravit, nebo mě o něco prosit nebo děkovat. Dovolují si a jsou hlavně arogantní. Stává se to často. Přitom v mým věku (22) se už lidi kolem berou a mají děti. Takže je to jen o tom, jak vypadám. Kdybych vypadala na 30 asi by se ke mně chovali jinak. Ale s tím nesouhlasím. Nezáleží na věku nebo jak člověk vypadá. Úctu si zaslouží každej (hlavně pokud nikomu nic neudělal a chová se slušně).

No a když jsou na mě lidi arogantní a nevrlí, je pak na mě, jak se zachovám. Budu jim to oplácet stejnou mincí? Budu na ně taky arogantní? Ne, budu se snažit být zdvořilá, ale nenechám si sněžit na hlavu. Už jsem se takhle několikrát pohádala a i když to není zrovna fajnas, je to rozhodně lepší pocit, než po sobě nechat šlapat. Protože člověk by se měl umět bránit, když jsou mezi námi zlí endemiti, co si libují v arogantnosti a v tom, že věkově jsou starší nebo fyzicky větší.

Takže jak dospělí, staří nebo mladí, všichni jsou to lidi. Všichni jsme jedno. Jsme lidské bytosti s neuvěřitelnou mocí. Tak na sebe nebuďme zlí. Hlavně teď. Jakože jde náš svět do háje. Ale i potom, a pak taky, no a pak zase…jo a teď, a pak ještě taky. Prostě furt.

Slušný vychování není nemoc (škoda, ráda bych někoho nakazila) a není to ani známka slabosti. Je to známka toho, že ten člověk si je vědom, že všichni si zasloužíme úctu. A nejen lidi, ale i zvířata a rostliny. Vše tady by mělo být obalený v bublinkové fólii slušnosti. (A pak přiběhne nějakej magor s nůžkama, proseká se ven a vezme sebou i ostatní a už to jede.)

Takže se vás ptám, jak to máte vy? Dokážete být upřímní k sobě i ke mně a říct, zda jste slušně vychovaní? Dokážete jednat jako sebevědomý a empatický člověk? Nebo jste jako většina a myslíte si, že to nemá cenu být laskavý, když ostatní nejsou?

A chcete být jako ostatní? Jako ovečky bez mozku, co nechápou podstatu života? Vidí jen peníze, kariérní postup, arogantní chování, bezohlednost a zvětšování majetku? Doufám, že ne. Snad se všichni probudíme a najdeme pochopení a trošku i lásky ke všemu co je a není. No a slušný chování k ostatním? Třeba vám to neoplatí hned. Ale věřte, že vesmír si to bude pamatovat.

Nikdo cizí nemá právo na nás být arogantní a naopak my nemáme právo být arogantní na někoho jiného.

Arogantnost není známkou nadřazenosti, jak si může hodně lidí myslet. Je to spíš známka velkého ega a chtění být něco víc. Na aroganci není nic pozitivního. Takový lidi bych mlátila pánvičkou po hlavě od rána do večera. Ale proč z takových lidí máme respekt? Teda já už ne. Ale proč? I když by ten člověk byl můj šéf, nemá právo se mnou zacházet neslušně, opovrženě nebo nejhůř jednat se mnou jako s odpadem.

Nedávno jsem se s tím setkala. A pohádala jsem se, nenechala jsem se. A bylo mi mnohem líp mu říct vše narovinu a nenechat se strkat do kouta než být jen loutka a přikyvovat. Protože proč dělat pod nebo s takovým člověkem? Co vám to dá? Jen další nenávist, stres a negativitu. Depresi ze života.

A upřímně. I když jste o 20 let mladší než člověk, co se chová neslušně a vám brání ten pocit, že je přeci starší, tak s ním nemůžu mluvit jako se sobě rovným, tak vám řeknu, že můžete. Pokud je ten člověk hrubý, arogantní a nevím, co ještě. Je nejlepší hned napoprvé ukázat, že nejste bábovka a umíte se bránit. Pak si na vás dá pozor.

A já vím, že je to těžký vnímat kolem sebe takovou nenávist a hnusný chování, když vy sami jste zlatíčka od přírody a tohle vás svádí na cestu zla. Ale mějte silnou osobnost. Nenechte se stáhnout s nimi. Protože jak existují zlí lidi, existují i hodní lidi.

Ono taky..my chceme, aby nás lidi oslavovali a byli na nás jak na med, ale když jim to nevracíme, nemůžeme to ani dostat. Takže chcete strávit zbytek života s hulvátama a prasátkama, tak prosím, stejně nikde jinde neuspějete s hrubým chováním, než jen mezi neslušnýma lidma..nebo chcete žít v dobré společnosti a být obdivováni jako gentlemani a ne jako polena? Rozhodnutí je vás.

Najděme rovnováhu mezi arogantností, egem a zdravým sebevědomím s úctou. Není to tak těžký. Stačí vědět, že slušný vychování není známkou slabosti.