Jak si vytvořit sebevědomí a nenechat se ovládat druhými lidmi?

Na tuhle větu najdete na internetu spoustu odpovědí, řešení a jiných nápadů.

Já se chci ale podělit o svoji osobní zkušenost, ne to opsat někde z knihy a doufat, že to zabere. :)

Sebevědomí a stop manipulace spolu fest souvisí. Jelikož když jste sebevědomí, tak logicky nechcete být ovládaní někým jiným. Nemyslím tím třeba šéfem nebo rodičem, když vám řeknou, že je něco potřeba nebo vám něco nařídí. Ale myslím tím lidmi, kteří vám chtějí něco prodat nebo lidi na pohovorech, v obchodě, v televizi, někdy i doma.

Takoví lidi vás donutí udělat skoro cokoliv, co ani nechcete. Mě se to taky stávalo.

Uvedu příklad třeba na pohovorech.

Ještě když jsem byla v Brně, stávalo se mi to často. Šla jsem na pohovor, a i když se ptali na jakoukoliv i nevhodnou otázku, já cítila, že musím odpovědět. Tlačili mě do odpovědí a nutili se rozhodnout hned na místě. Je to taková taktika. Nedají vám čas na rozmyšlenou. Útočí na vás otázkami a pohledem, jako řekni to teď hned, nemůžeš říct přece ne.

A pak nevíte, zda tu práci vlastně chcete po tom pohovoru, ale oni na vás tlačí, kdy si to můžete přijít vyzkoušet? Co třeba už zítra? A kdy nastoupíte a řeknete všechny potřebné informace na smlouvu atd..? No a vy nechcete říct ne. Nebo to ani neumíte a bojíte se. Tak souhlasíte a klidně se necháte ještě zapsat na nějaký kurz nebo si koupíte nějaký jejich výrobek, co vám mezitím doporučí. A pak jdete domů a v hlavě řvete a naříkáte, že jste to vlastně ani nechtěli, co teď budete dělat, vždyť tam ani nechcete. No co uděláte? Zavoláte nebo napíšete, že jste si to ještě rozmysleli a nikam nejdete. Tečka. (Mě se naštěstí nestalo, že bych se musela hned zapsat do kurzu nebo něco platit, ale jsou i tací.)

Tohle byl příklad s pohovorem, ale takhle to funguje i jinde. Třeba v obchodě. Prodavačka za vámi chodí jako ocásek. Stojí opodál, když něco zkoušíte, říká vám svůj názor, i když nechcete a pořád se na vás kouká a strká vám další věci. Je to nepříjemné. Takže si to buď koupíte bez rozmyslu, a pak to jdete vracet nebo radši rychle odejdete, i když byste si něco vybrali.

No a jak to teda udělat? Jak nad tím vyzrát? Jednoduše. Naučte se říkat ano a ne. Dvě jednoduchá slůvka, ale jak jsou účinná.

Chce to cvik a hlavně odvahu. Říct třeba v obchodě, když vám někdo něco nabízí, že nemáte zájem, že tohle nechcete. Nebo dokonce říct, že až budete potřebovat pomoct, tak si řeknete, do té doby ať vás nechají v klidu. Stačí to říct slušně a inteligentní člověk to pochopí.

Další věc. Když na vás někdo tlačí s odpovědí, tak říct, že potřebujete čas na promyšlenou nebo se chvíli odmlčte. Je to fuk. Může na vás ale zaútočit, jak dlouhou dobu potřebujete na rozmyšlenou? No a to je zase další nátlak a další otázka. Můžete říct, jak dlouho bude potřeba :). A je to. Musíte jít na tyto věci s odvahou a klidnou hlavou. Nenechat se strkat tam, kam nechcete. A nemyslím to perverzně :).

Zkoušejte to třeba doma, na návštěvě, s kamarády. Když ucítíte nátlak nebo si vás budou dobírat. Řekněte ne. Že se vám to nelíbí.

Nesmějte se jen proto, že ostatním to přijde vtipné. Tohle dělá spousta lidí. Aby zapadli do party, smějí se všemu, i tomu, co vtipné není. No jo. Ale ostatní se přece smějí.

Já to už nedělám, chtělo to taky cvik a někdy i pár otázek, jestli nejsem divná atd.. Ne nejsem, jen se nenechám manipulovat. Taky souhlasit se vším, co slyšíte, není fajn. Udělejte si vlastní názor. Když třeba půjdete někam, kde se bude řešit určité téma, udělejte si svůj názor ještě před tím, než tam půjdete. Pak se ho držte. Můžete ho ovšem změnit, ale nenechte se ovládat.

I v talk show to dělají. Mají vyzpovídat hosta, ale pořád mu skáčou do řeči, utahují si z něco a nenápadně mu podstrkují, jak má reagovat. Hodně jsem si toho všimla v show Jana Krause. Nesleduju to, ale když jsem to občas viděla, hned jsem si toho všimla. A je mi to fest nesympatický.

Co dál? No třeba postoj. To jste taky slyšeli už milionkrát. Stát rovně, ramena dozadu, úsměv a řeč těla. (pssst.. na řeč těla chystám samostatný článek). :)

A teď to všechno spojit. Postoj, umět říci ne a ano, nesmát se všemu, nenechat se nikam tlačit, klidně se odmlčet nebo použít frázi, že potřebujete chvilku na promyšlení, než odpovíte (vzbudí to navíc očekávání na tu vaši odpověď) a mít svůj názor. Chce to cvičit a hlavně se nebát.

Teď už to vím. Na dalším pohovoru jsem znovu zažila ten nátlak. Otázka, kdy můžu přijít a zkusit si to? Jenže jsem věděla, že tohle teda ne. Tak jsem řekla ne. Že děkuji za čas, ale odcházím, nemám zájem.

A až se k tomu bodu dostanete (myslím tím, že budete jednat slušně, ne jak hovádko), pochopíte smysl umění sebevědomí, vlastní hodnoty, a jak se nenechat ovládat.