Jak moc jsme závislí? Krátký zamyšlení k moderní technologii.

Kdo dnes nevyužívá moderní technologie, jakoby nebyl. Ale co už je závislost?

A tím nemyslím pračku a sušičku ani automatický škrabátka na jabka, ale internet, televizi, rádia, všechny sociální sítě a hlavně … hádanka .. máme to pořád v ruce, narážíme díky tomu do všech věcí kolem a když nám to spadne, tak na to čučíme klidně i čtvrt hodiny a bojíme se to otočit, no a když je to prasklý, tak proklínáme všechny bohy z avengers, který známe bo jiný moc neznáme … jop, je to telefoooon.

Každej a denně. Takhle se využívají moderní technologie. A je to až neuvěřitelně boží, ale vše má i druhou stranu.

Na internetu dokážeme najít jakoukoliv informaci, odpovědět si skoro na všechny otázky a být v kontaktu se všemi. Ale už si neuvědomujeme jak zahlceni, jak vystresování z toho jsme.

Pár dní jsem chtěla vypnout, nic nedělat, být jen doma a robit ty „nudný“ práce, jako je uklízení a praní atd.. Prostě jsem chtěla vypnout svůj mozeček a taky celej svět okolo. Nebyla jsem moc aktivní na blogu nebo na instagramu, jen občas messenger, ale ten mě pak taky přestal bavit, takže jsem měla takovej ten svůj osobní blackout. A byla jsem v klidu. Žádnej stres. Žádný přívaly informací, o tom, jak jde náš svět do háje. Žádný fotky „dokonalých“ lidí a jejich životů, žádný nadávky ani drby. Prostě nic, ticho.

Upřímně jsem to pak zapla po pár dnech a měla jsem co dělat, abych vám všem odepsala, věnovala se psaní a vyřizovala vše, co jsem těch pár dní zanedbala. Hned na mě spadl stres, jak to vše stihnout a už na mě hučely obrázky z teroristických útoků ve světě nebo ohledně znečišťování ovzduší, politiky atd….byla jsem najednou ve stresu a nervózní. Takovýto – dokud to nezapneme, jsme v klidu a vlastně nic se neděje. (A ne, není to nabádání k tomu, žít v nevědomosti...)

Díky tomu jsem pochopila, jak jsme strašně závislí, i když vlastně ani nechceme. No a ten kdo není denně online nebo neodepíše do hodiny, je divnej a žije asi někde na poušti se šakalama.

Nechci se vzdát internetu nebo těch všech vymožeností, nehaním to, ani se nesnažím vám nějak namluvit, že je to špatný. Není..alee, spíš chci poukázat na to, že občas je dobrý vypnout. Buď někam odjet, kde k tomu není přístup nebo se o to snažit i klidně doma. Ale doma vás to láká a je to těžký dodržet.

Mozek už je tak zvyklej na tunu různých zpráv, už jen tím, že posloucháme rádio nebo televizi. Víme kde kdo s kým, kde mají slevy na okurky nebo jakej krém proti vráskám zrovna frčí. A to nemluvím o internetu. Všude reklamy nebo zprávy. Kamkoliv jdete na netu, všude je nějaký obrázek nebo jen text o tom, co se děje nebo co se má a nemá atd.. Pak je složitý rozpoznat ty správný informace a pamatovat si je. V jednom časopisu máte na jedné straně napsaný „Jak cvičit a zhubnout efektivně“ a na druhé „Jak být spokojená a šťastná ve vlastním těle“… Wtf?? Tak jak teda :D?

To byl jen příklad, ale je toho spousta. Někdo hledá co jíst a jeden mu řekne to a druhej zas to. A tohle je v pohodě a tohle zase ne. A mozek má z toho guláš, ale ten nemůžete přece jíst, jestli chcete zhubnout, no ne?

Takže jop, já jsem závislák. Ráda si hledám informace a ráda využívám propojení se světem. Ale aspoň se snažím rozeznávat ty správný informace a ne věřit všemu, co vidím, jak v televizi, tak na internetu.

A i když jsem závislák a vlastně i tak trošku musím být, když píšu články na web a pracuju na projektech spojených s užíváním pc a internetu, tak si najdu denně aspoň chvíli, kdy vypnu. Většinou je to dopoledne nebo odpoledne, několik hodin. Ráno se kouknu co a jak, udělám si práci, a pak vypínám. A zapnu to až po O. (Pro koho chodili rodiče do školky brzo, aby nemuseli hajat, tak ten výraz zná) :). Navíc mi pomáhá, že nemám data. Jo někdy je to vopruz bo zrovna potřebuju něco najít, takže pak chodím a chytám venku wifi, ale dá se to. Je to lepší, než je mít a pořád tam syslit. Aspoň pro mě. Teďka. Možná si je někdy zařídím, ale prozatím mi to pro tu práci stačí a ze mě není chodící dýně plná různorodých informací.

A hlavně když píšu, vypínám svět okolo. Když jsem na večeři, tak taky. Nesnáším to. Když teda jdu s někým na večeři, tak jdu s ním a ne s telefonem. A když to někdo udělá, dám mu to najevo. Ale plusový bodíky získá, když mi řekne, že čeká nebo řeší něco důležitýho. To pak jako se dá.

Nebo v práci. Tam jsme taky pořád na mobilu. Hlavně, když prodáváte zmrzku někde ve stánku, v 9 hodin ráno a prší, tak ten mobil je spása.

Každopádně tak či tak, nás to dokáže hodně vystresovat. To už si ale musí každý najít ten svůj zlomovej bod. Kdy už je to moc. Například mě o víkendu nesmí nikdo volat do 12 hodin. To prostě nejsem.

V čekárně, na ulici, v obchodě, na zastávce, všude vidíte minimálně jednoho případa, kterej má mobil v ruce. Už je to jako naše součást. Náš druhej život. Bez něho nejdeme na nákup, běhat nebo někdy i na wc. Slouží nám skvěle, ale fakt je potřeba ho mít všude? Třeba se díky evoluci vyvineme už s vestavěným telefonem, když ho nedáváme z ruky.

No a že přestáváme vnímat svět kolem sebe už jsem zmínila? Ne? No tak to říkám teď. Přestáváme vnímat svět okolo sebe. V autě nebo autobuse, nekoukáme ven ani se s nikým nebavíme, koukáme na displej. Párkrát jsem už do něčeho vrazila nebo zakopla, když jsem syslila do telefonu. Nebo hodně posloucháme hudbu. Já ji miluju, takže sluchátka nosím taky. Je to takovej útěk od reality.

Prostě…mohla bych tady vypsat milion věcí, co děláme s telefonem, ale asi to každý snad ví sám. Já si pamatuju, jak jsem jednu chvíli byla tak závislá, že jsem si 5 hodin v kuse jen dopisovala, a když jsem šla do sprchy, tak jsem ten telefon měla vedle a jakmile jsem slyšela cinknutí, že dotyčný odepsal, vylezla jsem ven, vypla sprchu, odepsala a namydlená vlezla zpátky a pokračovala v mydlení. To už bylo moc. Ale prostě to tak bylo. Schválně mě zajímá, kolik lidí si utopilo takhle mobil ve vaně. :D

Kolik z vás má ten telefon na stole, když baští? Kolik z vás před usnutím počítá lajky na instagramu místo oveček? A kolik z vás má radši telefon než domácího mazlíka nebo dokonce i partnera?

No a televize? Zapínáme ji, třeba když vaříme nebo chceme nějakou mluvící kulisu. Nesledujeme ji, ale stejně náš mozek podvědomě vnímá ty informace, vibrace a věci z té televize, i když si myslíme, že ne.

Naučíme se to někdy používat správně a střídměji? Možná. Asi spíš ne. Ale můžeme to aspoň zkusit. Třeba si víc povídat naživo, než jen přes displej, víc se hýbat, než jen mačkat tlačítka, víc číst, než jen čučet na eshop s oblečením, víc žít přirozeně, než jen ukazovat uměle dokonalou stránku.

Takžeee…zkuste to někdy vypnout. Být v tichu. Moc lidí to asi už neumí, být v tichu a bez mobilu. Myslím ale, že za těch pár hodin, vám toho tolik neuteče. A jestli jop, nebojte, internet umí hledat i den starý informace. :)