Rady a tipy na stopování po Evropě

Stopování

Stopování není vůbec těžký samo o sobě. Je to o lidech (jako všechno). Pokud vám chce někdo pomoct, chce vás vzít a pokecat si, tak to prostě udělá. Když ne, tak se s tím člověkem skoro ani nesetkáte. Proto můžu za mě říct, že všichni ti lidi, se kterýma jsme jeli byli úplně v pohodě a nechtěli nám nijak ublížit. Ano, byli tam i divnolidi a nepochopení, ale nic nepřátelskýho a agresivního.

Než člověk pochopí, jak stopování funguje, udělá pár chyb. Ale tak to je se vším a stopování navíc není žádná věda. Chce to jen vychytat pár věcí a funguje to skvěle. Však jsme taky byli za 2 a půl dne zpátky doma až z Barcelony.

Barceloonaa

Moje typy na stop:

1. Nestůjte jen někde na výjezdu nebo na konci parkoviště (pokud to ovšem nejde jinak), ale choďte a ptejte se. Ptejte se všech a klidně i 3x. Je to několikanásobně rychlejší, pokud přímo jdete za tím člověkem, co buď stojí u auta nebo vychází z obchodu, než když jen stojíte s cedulí.

2. Úsměv a mávat. Když už na vás jdou depresivní myšlenky, tak si radši dejte pauzu nebo něco dobrýho. Je to občas těžký, když je člověk nevyspalej a hladovej, aby se pořád usmíval nebo se ptal a čelil mnohonásobnýmu odmítnutí, ale musíte se kousnout a sebrat ten zbytek optimismu.

3. Než nastoupíte do auta, ptejte se těch lidí, kam jedou oni. Nejen kam potřebujete vy. Hlavně taky mějte mapu. Pokud neumí řeč, tak aspoň můžou ukázat kudyma pojedou (i když se nám stalo, že ty lidi nechápali ani tu mapu a ukazovali a že tam jedou a pak nejeliii)…..

4. Nenastupujte taky ke každýmu. Ze začátku jsme byli happy, když někdo zastavil a jeli jsme i zbytečně jen kousek nebo dokonce i do města, jen kvůli tomu, že nás mohli vzít. Později jsme je odmítali, protože by nám to vlastně moc nepomohlo. Ono jako můžete stopovat tím pádem dýl, ale je lepší stopovat dýl a zůstat na správný cestě, než se rychle někam svézt, a pak se vymotávat zpátky.

5. Pokud to jde, berte si věci s sebou dozadu na sedadlo než dávat do kufru. Já to nesnáším i normálně, něco si dávat do kufru auta, takže při stopování to nemám ráda ještě víc. Je to pohodlnější to mít u sebe a v případě nouze to berete hned sebou. Kdyby to ovšem nešlo a dáte si to dozadu do kufru, vemte si důležitý věci (nejlíp mít doklady, telefon, peněženku atd..v malé taštičce u pasu a pořád u sebe) a aspoň pití s sebou, jestli je to dlouhá cesta. Navíc pokud daný řidič zastavuje, aby si odpočinul nebo cokoliv, buď si ty věci vemte s sebou nebo čekejte u auta.

6. Snažte se neusnout. Když jedete ve dvou, tak se můžete vystřídat, ale samotnýmu stopaři bych to nedoporučovala. Zaprvý je to neslušný, když už vás ten řidič vzal a zadruhý vás může snáz unýst, přepadnout nebo přejet místo, kde chcete vystoupit.

7. Mnohem líp se nám osvědčilo vzít štosík A4 papírů a mít je ve folii. Jelikož nemusíte pořád hledat novej a novej karton a navíc když prší, tak vám to nenamokne. Prostě boží. Jinak jsme měli tlustou černou fixu a v zásobě voskovky.

Stopli jsme si Švýcary, co neuměli vůbec anglicky a vezli nás v zatemněné dodávce. Ale hráli aspoň dobrý písničky :D.

8. Foťte si poznávací značky. I kdyby nechtěl, může se stát, že vám řidič s něčím odjede nebo něco zapomenete. Takže foťte a třeba je někomu pošlete. Kdyby jste během cesty cítili, že to není fajn, tak řidiči řekněte, že máte jeho značku vyfocenou a nejlíp, že chcete vystoupit.

No..Za celou dobu se nám nic špatnýho nestalo. Nejdelší stop trval na jedné benzínce ve Španělsku asi 4 hodiny (po kouskách, včetně pauz na papu) a nejkratší trval...vlastně ani netrval bo jsme ani nezačali stopovat a jen nesli ceduli nebo jí měli položenou vedle a jedli a lidi sami přišli, že nás vezmou.

Přečti si taky: Stopem po Evropě

Jídlo a pití

1. Nabalte si ještě jídlo z domu. Nejlíp oříšky (kešu, mandle, para..), ovesný tyčinky, ovoce a pokud berete taky vařáček jako my, tak rychlovarný těstoviny, ovesnou kaši nebo rýži. Můžete si vzít i polívku, ale ve 30 stupních mi polívka moc neleze.

2. Když to půjde doplňujte zásoby jídla. Nejlíp ty výše zmíněný a taky třeba to pečivo na zaplácání žaludku. Takže když víte, že je poblíž obchod, tak si tam skočte. Sice to třeba taháte na zádech, ale když máte hlad, budete za to rádi. (Aspoň dle mě...jak já byla vděčná, že jsem našla v batohu zapadenej pomeranč...tooo byly Váánocee)

3. Co se týče pití, v tomhle směru jsme za vodu neutratili nic. Investovali jsme do filtru na vodu. Vypadá to jako malá stříkačka a k tomu pytlík a to vám tu vodu přefiltruje na pitnou. Brali jsme vodu, kde se dalo. Na benzínkách, v obchodech, z fontánek a přímo z toho filtru do hydrovaku. Sice to trvá nějakou chvíli, ale lepší než utrácet za drahou balenou vodu a nosit sebou tunu plastu. A taky lepší než mít bobky z vody na benzínce. Za mě top - Sawyer mini (i když nám prdl nakonci ten pytlík, takže kapal, ale my měli náhradní, takže cajk).

4. Snažte se i na cestě papat zdravě. Jako na benzínkách to moc nejde a navíc je to drahý, proto typ č.2, ale když fakt nic nemáte a máte hlad, tak si ten hambáč dejte no. Ale vitamíny z ovoce a zeleniny jsou na cestě důležitý. (A čokoláda na nervy)

5. Pokud máte vařáček, můžete si uvařit vlastně cokoliv chcete. Jen dávejte pozor, kde chcete vařit a nezaložte požár.

My jsme jedli nabalené oříšky bo je to boží zdroj energie a navíc zasytí, takže taková nouzovka, ale i chuťovka. Hodně jsme si kupovali i obyč papriku a pomeranče, banány a rajčata. Prostě, co nebylo tak drahý, ale zároveň jsme nehladověli zbytečně jen kvůli tomu abychom ušetřili. Taky jsme si vařili ty těstoviny a když jsem na benzínce objevila zdarma mikrovlnku, přišla na řadu i rýže atd..

Řeč

To asi ve zkratce. Umíme oba anglicky. To je vše. Jako pár frází i německy a nějaký slovíčka známe taky, ale angličtina byla jak náš druhej rodnej jazyk. Někteří buď neuměli anglicky nebo nechtěli mluvit anglicky, ale rukama a nohama a prstíkem na mapě jsme se domluvili. Takže, kdo umí aspoň anglicky to má v podstatě bez problémů. Kdo neumí, tak se pořád nemůže vymlouvat na jazyk. Stačí mít u sebe i překladač. Třeba i offline. Dnešní technologie umožňují cestovat fakt všem, a to i těm, co neumí žádnej jinej jazyk.

Spánek

Spali jsme snad všude, kde se dalo. Ve stanu, na benzínce, využili couchsurfing, airbnb a taky spali na střeše. Kdyby člověk nemusel spát a ani jíst, tak by byl nezastavitelnej. Každopádně mám taky pár typů jak spinkat, když stopujete.

1. Kvalitní spacák a karimatka. Než jsem odjela se svým zlatožlutým spacáčkem stopovat, vyzkoušela jsem hned další 3. Buď byly veliký nebo těžký nebo málo teplý. Takže pak vyhrál tady ten. Doporučovala bych spacák co nejmenších rozměrů a co nejlehší (každopádně ne na úkor kvality a teploty). Záleží taky jestli budete spát venku nebo ve stanu a taky v jakých podmínkách. Jestli pojedete do hor a v zimě, tak si asi nebudete brát letní spacák. Karimatku doporučuju samonafukovací (sama se nenafoukne, ale prostě ty nafukovací no). Jsou skladnější a taky lehký. Dejte si taky pozor na její délku a tloušťku. Já mám 5cm tlustou a spalo se na ní jako v postýlce.

Spacák Husky. Malej, lehkej a není v něm zima.

2. Schopnost najít dobrý místo. Ono když už jste unavení a nevyspalí několik dní je vám jedno, kde to zakempíte, ale doporučuju, pokud je to místo na očích, rozložit si to tam až padne tma a ráno zase než vyjde slunce to zabalit. Pokud ale, jak my, najdete lesík, tak není moc co řešit (jen komáry, svině jedny nenažraný).

3. Pokud prší a vy jste na benzínce, normálně a slušně se jich zeptejte, jestli tam nemůžete přespat. Nebyl to problém ani ve Francii ani tady v ČR. Možná jsme narazili zrovna na fajn lidi, ale za optání nic nedáte. Taky když budete vypadat unaveně, ale pořád slušně a venku bude pršet, tak kdo by vás vyháněl. Navíc nás tam nechali spát, i když jsme si nic nekoupili :D. Jako na první benzínce nám to bylo blbý a byli jsme ostražití, ale na té poslední jsme si to tam natvrdo v rožku rozbalili, nafoukli karimatky, zalezli do spacáků, krosny hodili ke zdi za hlavu a chrupkali si.

4. Spát se musí, takže pokud neseženete spaní na noc, zkuste si aspoň ustlat někde přes den.

5. Využívejte aplikací couchsurfing, airbnb a taky kempy. Hlavně pokud chcete stanovat ve městě a není to dovoleno a nenajdete lesík, zkuste ty střechy. Nejlíp ty celkem nízký garážový nebo i hotel. Každopádně snažte se ať vás nikdo nevidí, nedělejte bordel no a taky, aby vás tam nikdo nezavřel na té střeše.

Oblečení (praní atd..)

Na oblečo jsme toho moc neměli, ale stejně mi nic nechybělo. Pokud jedete do tepla, tak jsou jasný šortky, tričko, tílko atd..k tomu ale doporučuju přibalit legíny nebo něco takovýho, kdyby bylo chladno nebo pršelo. Několikrát se mi vyplatily. K tomu jsem si vzala i mikinu a bundu. Sice si říkáte bundu, ale byla jsem za ní ráda, jak blecha v noci nebo když pršelo. Takže jsem těch pár gramů v krosně unesla. No a i když máte bundu stejně je lepší si vzít ještě pláštěnku. Bo v mokré bundě pak ležet ve spacáku není upe fajnas. Ale jestli jedete do extrémě teplých zemí, tak pláštěnka místo bundy bude stačit.

1. Oblečo jsme si prali buď na benzínce nebo potom využili rovnou pračku v airbnb. Ale není to nic hroznýho, co by stálo za mega přemýšlení. Prostě si to někde vymácháte a pak buď dáte na sluníčko a uděláte si pauzu nebo to připnete nahoru na krosnu.

2. Mějte aspoň 2 trička nebo tak. Bo když si zpotíte jedno, nechcete, aby vás pak lidi nechtěli vzít jen proto, že jste fujky a smrdíte.

Hygiena

1. Holky to mají rozhodně těžší s tou hygienou a všema těma paplátkama, ale záleží to hlavně na nastavení mysli. Když víte, že jedete jen na pár dní, tak si nepotahnete celou koupelnu a celou láhev šamponu. Buď to přelijte do menších nádob nebo si to ani neberte.

2. Zase je důležitý hledat zdroj vody. Vodu jsem měla neustále u sebe a ještě v malé skladné láhvi jako zásobu. Takže i když jste pak v lese, obličej a zuby si prostě vyčistíte. Naštěstí umyvadlo najdete skoro všude (obchody, benzínky) nebo fontánky.

3. Sprcha probíhala taky různě. Já jsem na hygienu vysazená a nesnesu ani pocit špinavých rukou, takže když jsem to zvládla já, tak vy taky. Když nebyla k dispozici normální sprcha, jak ji známe doma, tak jsem vymýšlela tak dlouho, jak se budu umývat, až jsem na to přišla. Aspoň pro mě boží způsob. S sebou jsem si vzala normální plastovou krabičku (na jídlo nebo na dál zmíněný způsob použití) a hadřík. A když nebyla v dosahu sprcha, napustila jsem si tam vodu se šamponem a umyla se tím hadříkem. Jakože celá. A možná to zní hrozně nebo blbě, ale je to upe jednoduchý a snadný. A je to rozhodně lepší než být špinavej.

4. Co jsem si brala s sebou? Pasta, kartáček, hadřík na obličej a odličování, hadřík na tělo, bambucký máslo a konopný olej (v malých lahvičkách) krém na tělo, žiletka a šampon. To bylo vše. Pak takový ty blbůstky jako zubní nit, vazelína atd...Jestli jde i o ty paplátka, tak jsem se nemalovala. Nejsem ten typ, co nejde ani do obchodu bez paplátek. Takže holky, co se nemalujou, to mají jednoduší. Ale kdyby náhodou, brala jsem si to, co používám normálně. Řasenku a tekutý korektor na ty neposednosti, co mi občas imigrují na ksichtík. Takže žádný místo nezabírali. No a kluci to mají ještě jednodušší, nepotřebují krom kartáčku, pasty, mýdla a žiletky vlastně nic.

Postřehy

1. Minimalismus a zase ten minimalismus

2. Budete jistější v řešení věcí a nenecháte se jen tak odradit

3. Nebudete se už znova bát, když budete chtít takhle vyjet

4. Budete si vážit toho, co máte

5. Zlepšíte si jazyk a nebudete se stydět mluvit