Proč jsme pořád ve stresu?

Otázka proč? Jakto? Chce to čas?

Co dělám špatně? Co mě tolik stresuje? Vždyť odpočívám, mám dovolenou, jsem šťastná atd.. tak proč?

Tenhle článek je o pochopení odkud stres vzniká (dle mě), ne o jeho vyřešení, to napíšu snad samostatný článek. :)

Najít někoho, kdo nežije ve stresu je dnes spíš zázrak než běžná věc. Aspoň v naší civilizaci. Máme stres ze všeho. I z toho, jestli se stihneme kouknout na svůj oblíbený seriál nebo zda máme všechny ponožky do páru a vyčištěný zuby. Šílíme z malicherných věcí, spěcháme a honíme se za dokonalostí.

Já se snažím žít bez stresu. Bez toho nenápadného zabijáka klidu, tvořiče pupifleků a probdělých nocí. Bez toho plížícího se černého hada, co nás obmotává, ale přitom dělá, že tam není. Až jednou…až jednou nás kousne. Snažím se, ale stejně ho mám kolem krku.

Žijeme v hektickým světě. Lidi pořád spěchají, chtějí vyrůst a být starší, neužívají si každodenních věcí, hádají se, jsou na sebe zlí. Chtějí mít vše, ale nedají nic. V tomhle světě musí být vše dokonalé. Jsme nuceni vydávat ze sebe to nejlepší a chyby nejsou povoleny. Většinu života strávíme v domech a budovách, prací a závazky, zvelebováním něčeho, co nemá smysl a snahou zalíbit se všem. A to nás dohání k výše zmíněnému slizkému hadovi.

Ale největší nepřítel pro nás a potrava pro hada je čas. No jen se zamyslete. Čas je to, co nás nutí být ve stresu. Přitom čas je jen iluze. Pomůcka pro to, abychom nastolili řád. Čas neexistuje, tak proč nás tak trápí? Jak nás může trápit něco, co vlastně ani neexistuje? Heh. :)

Chtěla bych žít klidně na ostrově, kde by bylo jedno, kdy půjdu spát a kdy budu vstávat. Kde nebudou žádné hloupé povinnosti a kde nebudou hadi.

Vezmu to od začátku. Ráno vstaneme. Máme nejspíš budík, kde je nastavený čas. Tak ho típneme (já asi tak 3x). No a zaspíme. Pak zmatkujeme a jediné na co myslíme je, že nemáme čas a musíme do práce, školy atd. Stresujeme se s každým pohybem ručičky na hodinách. Nestihneme se najíst, umýt nebo si zacvičit. Už to nás stresuje. A to je jen ráno. V práci je toho hodně a lidi jsou nepříjemní. Můžou na vás být i zlí a to vás taky stresuje. Koukáte zase na hodiny a počítáte minuty, kdy můžete domů. Zase vše závisí na „iluzi“ času. Po práci další zařizovaní. Vyzvednout děti, nakoupit, uvařit, uklidit. Školáci mají domácí úlohy, kroužky atd.. Vše v daný čas. A vše působí stres, jak to co nejlíp stihnout.

No a večer hačnout k pc nebo telce, dlabat nekalé věci a myslet si, jak jsme to vše zvládli a co nás čeká zítra. Takže se nacpáváme a stresujeme se už dopředu na další den. Skvělý.

.........

Za čas, jakožto hodiny jsem ráda, je to řád a dává nám pocit jistoty, ale taky to působí neplechu. Jenže třeba to tak vždycky nebylo. Čas býval pomocník, ne tyran. A pomocníkem může být i dnes, ale záleží, jak si ho člověk nastaví a jaký postoj k němu zvolí.

Stresujeme se kvůli maličkostem. Třeba jakou vybrat barvu zásuvky? Chci radši hranolky nebo krokety? Dneska nemám úhloměr, budeme v matice rýsovat? Hloupé a nepochopitelné maličkosti, které se střádají a dostávají nás nad propast plnou hadů.

Tak proč se pořád tak stresujeme?

Dalším důvodem jsme my sami. Srovnáváme se a chceme být dokonalí. Jenže nejsme. Říkáme, že ten má to a ten zas to. Chceme to taky, ale třeba to nejde, a tak se stresujem. A hlavně teď. Když jsou Vánoce. Jako malá jsem je milovala. Zdobila stromeček, koukala na pohádky a mlsala cukroví. Teď? Vidím jen shon a stres. Aby se vše stihlo do předem daného data. Všechny dárky, stromky atd.. Stres, že přibereme, že máme dalším rokem stejnou výzdobu, že sousedi mají víc světýlek. Hlavně že svátky pohody. :(

Stres si z většiny způsobujeme sami. Tak proč se stresovat, když nemusíme? Zamyslete se a najděte spouštěč. U mě je to hlavně ten čas. Ten pocit, že něco nestíhám nebo že se blíží něco nefajn nebo že něco fajn končí. Prostě čas.

Je stres nervozita? Nemyslím si. Řekla bych, že nervozita je lepší forma stresu. Není tak hrozná a devastující. Většinou si nervozitu představuju s něčím i příjemným. Že se na něco těšíte a jste nervózní. Třeba jako na první rande, nebo když jsem měla předtancovávat na plesech, těšila jsem se a moc, ale byla jsem taky hooodně nervózní. Ne ve stresu, ale nervózní.

Takže o nervozitě zase jindy. :)

Dál se stresujeme z neznámých věcí. Máme z nich strach a myslíme jen na to nejhorší. A to je jen v naší mysli. Je to jak vysvětlovat malému dítěti, že baštit hlínu je špatný. Prostě můžete to tomu mozku říct několikrát, aby se nestresoval a nevymýšlel si představy „jaký to asi bude“, ale on stejně neposlouchá a do té hlíny strčí čumák zas a znova.

Existuje na stres lék? Ano i ne. Lék je v nás. Je to naše snaha, ale hodně těžká. Já s tím bojuju a stejně často prohrávám, ale nevzdávám se. Hledám spouštěče, a když už to nejde vydržet, tak se prostě vyřvu a jdu dál. Vykašlete se na nějaký prášky. Jediný co vám to dá, jsou další jedy a chemicky zpracovaný věci. Jsou pro slabý lidi, kteří nehledají chybu v sobě, ve svém nastavení, ale v okolí.

Naučte se pracovat se svým časem, mít jen to, co potřebujete a občas se vyřvat. Pomůže to. A jestli hledáte odpověď, jak se nestresovat, můžete hledat dál na internetu, ale nevím, jestli se to dá vypsat tak obecně, jako 3 typy proti stresu, nebo 10 způsobů, jak se nestresovat.

Je to strašně obecný, bo každej se stresuje z něčeho jinýho. Člověku, kterej je v nemocnici těžko poradíte, aby se na to vykašlal, že o nic nejde a zase naopak nebudete psychicky rozebírat jádro problému u člověka, kterej se stresuje ve frontě v Kauflandu. Prostě stres má tunu různých podob a hlavní je pochopit jeho příčinu a až pak ho řešit.

Stresujeme se z času, z iluze dokonalosti, z neznámých věcí a taky z budoucnosti (ale to je zase ten čas..)

Život plný stresu není život. Nemůžeme pak jíst, spát, přemýšlet. Je stejně nebezpečný jako deprese. (Což deprese může vznikat taky ze stresu.) Stres je všude kolem nás a obrnit se vůči němu chce hooodně dobrou schopnost.

Zkuste si představit, že stres je jako déšť a vy jako nové boty. Imaginárně se naimpregnujte a vyjděte ven. Představujte si, jak ten stres kolem vás jen propluje, dotkne se vás, ale nezůstane vám kolem krku (nebo na nových botách).

Počteníčko nakonec….

Umět pracovat s časem je pro člověka výhra. Dělat to, co ho baví, je výhra. Žít jen s tím, co potřebuje, je výhra. Nestresovat se, žít naplno a milovat, je výhra. Takže jestli chcete vyhrát, musíte něco změnit. Snižte ten stres, co vás obklopuje. Bude tu vždycky, ale můžete ho zmírnit. A o dost. Meditujte nebo cvičte jógu. Dýchejte. Radujte se z maličkostí a nehádejte se.

Vnímejte se jako živá lidská bytost stvořená z přírody, z volnosti s neobyčejnou silou něco změnit. A ne jako stresující se umělý stroj z plastu vytvořený ke zničení světa. :)